...
„…. Hoooou… Zrzi…. ššššš…… “ ruka na krku, s urputným odhodnální aby zůstala na krku (a paradoxně všemu, co se děje, koně konejšila), i když by bylo kurva ideální mít ruce obě, protože manévrovat oběma otěžemi VZPOUZEJÍCÍHO se valacha, levačkou, několikrát přeraženým zápěstím, není žádná hitparáda. Nemá, nemá, takovou sílu, kterou bych potřebovala, takže malej rezavej koník, který je momentálně vzteky úplně bez sebe, má poměrně navrch (bez podpínacícho řemínku… proč si Slavíková, vždycky zapomeneš ten podpínák přes hubu… na co do prčic myslíš, když bereš udzečku z háku). Ne že by pomáhal, ale mohla by ses uklidňovat, že bez něj by to třeba bylo ještě horší. Třeba jako teď.
„…ale notáááák….“ zvíře chroptí strašlivým vztekem (ale opravdu teď na téhle cestě NEBUDEŠ cválat, i kdyby ty ses posral, a já si měla šáhnout na úplný fyzický dno). NEBUDEŠ cválat, protože z vyjížďky domů se chodí krokem. Žilky na krku vystouplé jako na monumentální antické soše, kůň se pohybuje v úchvatných přechodech pasáž-piafa-pasáž proložených cvalem do boku.
V rollkuru tak dokonalém, že Anky by měla fakt radost.
„…ale notáááák…. Zrzi… už dost …už snad stačilo...“ Nestačilo. Když mu není dovoleno utíkat dopředu, a sprostě vytrhávat otěž (další majstrštyk dnešního rána , za svítání, za neskutečně krásného rozbřesku po bouřce, kdy všeho voní a kapičky na stromech se třpytí v řídnoucí mlze… NEVZÍT SI RUKAVICE), jsou hrbáky. A střílí. Jednoho za druhým. Do boku, s úskokem, lamcády s výskokem… a to je přesně to, co potřebuju takhle po ránu pro moje těžce, přetěžce zkoušené plotýnky. (Průvlečky na tebe hajzle...dokonce zhruba vím, na dně které skříně jsou, a že v rámci UPPDKV už jsem ti je letos slíbila 549x, a z toho 12x pro ně SKORO došla).
So much I love you, Zrzi.
Jsi pro mě největší školou života, ze všech koní, na kterých jsem měla tu čest.
Protože ty jsi dal úplne novej rozměr slovům „dělá tak trošku bordel v terénu“. a "nepřiměřeně reaguje na většinu běžných sitaucí."
Nemilovat tě, za dnešek bys zasloužil ránu z milosti. Nemilovat tě tak moc, jak jen může jezdec svýho koně milovat.
Takže si zalepím čtyři z pěti prstů na každé ruce, rozervané od zarážek od otěží až na kloubky (zajímavé je, že PALEC vždycky zůstane v pohodě :D).
A zítra znova.