Cestou necestou
Rok 2014 si troufnu nazvat "rokem hubertových jízd" protože tolik hubertových jízd během jednoho kalendářního roku jsem ještě nikdy nejela (a že už jsem toho v rámci svého protiterostického výcviku absolvovala hodně :D) :-)
K tomu ještě nutno dodat, že pokaždé vyšlo tak překrásné převážně slunečné počasí, až by to v jednom vzbuzovalo pocit "to je nějaký divný", protože většinou když se na něco těšíte, a plánujete to víc než týden dopředu, přijde zákonitě přívalovej déšť nebo orkán Gonzáles, který vám ofouká nadšení a "maybelline" z obličeje :-) 
Nic takového se nestalo, počasí převdvádělo to nejkrásnější babí léto, jaké si jen dovedete představit, slunce probleskující mezi korunami stromů, padající barevné listí a překrásná krajina, která se měnila podle lokality (od kamenitých údolí a klikatících se soutěsek podél řeky, kde jsem si připadala "jako Vinnetou", přes hluboké lesy, kde jsem si připadala "jako Robin Hood"....až po obrosvké a nekončící louky, kde jsem si připadala "jako Váňa". 
K tomu samozřejmě spousta přírodních skoků. Ač z pevných skoků mám veliký respekt, hraničící se strachem a sevřenýma půlkama ("to nenajedu ani kdybyste mi mířili samopalem na hlavu" ), nakonec nebyly vůbec problém. Naopak jsem přišla na to, že v těle obou mých koní se skrývá duše Orphee des Blins, a že i já, nadopovaná endorfinama a adrenalinem, s větrem ve vlasech a hřívou ve tváři, v zápalu boje, se "kurva cítila MOŽNÁ i na Beechers Brook" :D A strašně moc jsme si to užili (takže člověk mávnutím ruky přešel i to, že po první trase, o délce 20 km si pak doma musel přihnout Aligifenu přímo s flaštičky, aby zahnal nutkavej pocit "vyhřezly mi plotýnky" ) :-)
