Jak jsem prodávala sedlo, aneb jak jako debil vypadat, i se tak cítit :-)
Prodávala jsem sedlo, v hodnotě deseti tisíc korun českých.
Vytvořila jsem inzerát a čekala na potenciální zájemce.
Přišlo několik odpovědí, ze kterých jsem nabyla dojmu, že asi něco je špatně.
Vážně znějící začátek mailu, jestli bych byla ochotná přistoupit na prodej na splátky, které by činily 50 Kč měsíčně. Níže nechybělo vysvětlení, že dotyčná je student, a že tím pádem MUSÍM chápat, v jaké situaci se nachází a v P.S. na konci e-mailu nechyběl dodatek, že doufá že nezklamu, protože jsem její poslední naděje. A že věří, že ji nenechám ve štychu (a teď doslovně cituji: „jako nějaká svině“)
Pointa? Zřejmě JSEM svině. :-)
Další e-mail hned v zápětí, dotyčný se lámavou češtinou představuje jako Abddul Ali Muhammad. Že o sedlo by měl velký zájem, ale pouze v případě že dojde k osobnímu předání na jím určeném místě, a to u stanice metra Praha Holešovice, o půl jedenácté večer. (Jen pro zajímavost, moje bydliště se nachází vzdušnou čarou asi 200 km). Email zakončil slovy : „Alláh s tebou“
Poté, co jsem tento e-mail hned smazala aniž bych na něj jakkoli reagovala, přišlo mi o dva dny později e-mailů asi pět, ve znění : „já čekat na smluveném místě…vy nedorazit… “
Pointa? (tady bych jen chtěla zdůraznit že i když to tak vypadá, tak NEJSEM rasista, NEMÁM předsudky vůči barvě pleti, národnosti ani vyznání… ) Ale asi přijdu do i pekla, jelikož po posledním e-mailu "alláh se mnou" už nebyl :-)
Mírně zvednuté obočí jsem měla při čtení e-mailu od Jitky Obzinové, která projevila zájem o uzdečku (kterou už jsem inzerovala dříve). Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby v zápětí nedorazil e-mail od Reye Korantenga, který se ptal pro změnu na sedlo. Se zuřivostí líté saně a s pěnou u huby jsem proklepla jsem všechny svoje kamarády, kdo z nich v tom jede, ať se urychleně přizná, že tohle už není vtipné :-D Bohužel všichni za hurónského smíchu přísahali na svoji smrt, že s tím nemají nic společného. Nepomohla ani moje strategická taktika, zaměřit se na toho, kdo se bude smát nejvíc, zařadit ho mezi hlavní podezřelé a podrobit křížovému výslechu, na jejímž konci (jak jsem několikrát zdůraznila) ať si mě viník nepřeje, s dodatkem, že budou chlupy lítat.
Pointa? Nenávidím svoje kamarády a jejich ulítlý smysl pro humor. Nejenže přijdu do pekla až mě nadobro zatratí Alláh, ale ještě se tam ze mě stane těžký asociál žijící v osamění, jelikož všechny svoje kamarády zabiju :-)
Následně po zveřejnění tohoto textu, mi přišel e-mail:
Jméno: Michael Jackson
E-mail: jacko@zahrobi.com
Zpráva: Mate jeste to sedlo? Nebo aspon tu uzdecku? Tady v zahrobi je nuda. :D
Tady s vítěžným "chááááá" jsem byla okamžitě v obraze, protože osobu dotyčnou, která mi způsobila záchvat smíchu v pracovní době, bych poznala i vožralá.
Odpověď zněla takto:
Bohužel, se strašnou lítostí musím oznámit, drahý Majkle, že píšete pozdě, jelikož všechno vybavení si před několika minutami osobně vyzvedl Elton John, nejprve sice vyvstaly problémy, kvůli nedomluvení se ohledně způsobu platby (Elton navrhoval vyrovnání se v naturáliích, zčehož zblednula mužská část osazenstva v místnotsi), já trvala na platbě v eurech. Nakonec teda eura vysázel, i přesto však se můj asistent před ním bál ohnout, když mu chomouty dával do krabice, která byla proklatě nízko na podlaze :-D
Závěrem mého e-mailu bych vám chtěla vyjádřit soucit nad tím, že se "na onom světě" nudíte, musí to být strašlivé. A s přihlédnutím k tomu, jelikož já svině nejsem a dokážu se vžít do problémů druhého člověka, jakoukoli další věc, kterou budu chtít prodat, nejprve nabídnu vám :-)
:D :D :D co k tomu dodat? aneb holky, holky, táhne nám na třicet, už bysme Z TOHO mohly vyrůst :D