protože když ho miluješ... :-)
Včera se mi po devíti (!) letech podařilo ostříhat Zrzkovi hřívu bez sedace.
„…hóódný chlapeček… Zrzi táááák je nejhodnější…“
…. CVAK
„pffffffrrrrrr!!!!!!“ (úskok ke zdi)
„…ale noták….přece se pořád nebudeš chovat tak, aby o tobě nemusela pořád psát na internet, co jsi za čuráka….“
„pfrrrrrrrrr!!!!!!!!!!!“ (bělmo venku)
„…ty jsi totiž strašně statečnej a rozumnej chlapeček….“
….CVAK
„grrrrrrrrrr!“ (otočka o 180° , bělmo venku, úskok na druhou stranu, ramenní kloub (můj) protočen taktéž o 180° )
Jen to je ztracené, čeho se předem vzdáváme. A prý má zvítězit pravda a láska. Říkal Havel.
Takže jsem to dala. Žádnej Domosedan, žádnej Cepesedan.
Pravda, moc rovný to není, a mírně krvácím z osmi prstů a z lokte, ale jsem na sebe hrdá.
...................
Vyjížďka v podání "Zrzek je mimořádně hodný". Takové dny bývají tak 3, maximálně 4 do roka.
"... cváláte strašně pomalu...." (Jana, zezadu)
"...já se ho bojím pustit do plné verze..." :D :D
Miluju HO.
.... a do očí mi svítilo slunce, a do rukavic se mi motala rezavá hříva, pravačka každou chvíli chválila na krku, romantiku jako z Rosmud Pilčr mírně kazilo jen to, že jsme cválali po nahnojený louce a močůvka odletovala od kopyt do všech světových směrů, celou dobu jsem trhnula hrůzou, jestli potkáme v protisměru hovnocuc, a celou dobu to smrdělo jak v Cařihradu (promiň Jani, to, že tě to celou dobu ohazovalo, protože jsi jela druhá, mi došlo až po návratu do stáje).
:-)